V poslední době se hodně v médiích mluví o možném zrušení tzv. „zvláštních“ škol. Název zvláštní škola již neexistuje od roku 2005, kdy se na základě nového školského zákona musela všechna školská zařízení tohoto typu přejmenovat na základní školy praktické. Od té doby se speciální školství změnilo. Byla zvýšená snaha, aby co nejvíce dětí se speciálními vzdělávacími potřebami bylo vzděláváno v běžných školách. Pokud je pedagogové vzdělávat nedokázali, pak teprve mohly být na základě souhlasu rodičů a vyjádření odborníků umístěny do speciální školy. V souvislosti se zhoršující se situací lidí v sociálně vyloučených komunitách přijala vláda materiál s názvem „Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015“, který byl vytvořen Agenturou pro sociální začleňování v romských lokalitách. Tímto se odstartoval hon na základní školy praktické a volání po jejich úplné likvidaci. Do tohoto boje se bohužel pustili lidé, kteří nemají ani špetku odborných znalostí. Místo aby agentura spolupracovala na rozvoji českého školství, rozhodla se zcela nelogicky a radikálně potlačit něco, co zde úspěšně funguje a vyvíjí se řadu let.
Připadá mi nespravedlivé, jak tito salónní bojovníci za inkluzi hystericky útočí na lidi, kteří mnohdy celý svůj život obětovali péči o děti, jež byly systémem léta odmítány, s láskou pečovali o slabší a snažili se vytvořit příjemné a podnětné prostředí pro žáky, jejichž vzdělávací potřeby nemohly být ve školách hlavního vzdělávacího proudu uspokojeny. 
Nechápu, jak někdo může tyto lidi označovat za viníky sociálního vyloučení Romů, či dokonce je obviňovat z xenofobie nebo rasismu. Jim totiž na rozdíl od nějakých úředníků na těchto dětech opravdu záleží a nikomu zde nikdy nešlo o „teplé místečko“. Práce s handicapovanými dětmi je někdy velmi náročná a vyžaduje nejen odbornou znalost, ale také spoustu trpělivosti, specifický přístup a empatii. Tyto vlastnosti nelze jen tak získat studiem na pedagogické fakultě. Proti speciálnímu školství začaly bohužel vystupovat i různé organizace a bojovníci za lidská práva. Odvolávají se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který v roce 2007 rozhodl, že v ČR dochází k diskriminaci romských žáků. Integraci romských dětí do společnosti jsem vždy fandil, nicméně tato snaha se obejde i bez rušení speciálních škol. V opačném případě by zde došlo k diskriminaci a porušování lidských práv dětí s handicapem. Těmto rádoby humanistům bohužel naprosto chybí jakákoliv znalost v oboru. Proto ti, kdož této problematice nerozumí, by měli zmlknout a spíš se snažit hledat řešení jiných, daleko závažnějších problémů a sociálně patologických jevů ve společnosti.
Nechápu, jak někdo může tyto lidi označovat za viníky sociálního vyloučení Romů, či dokonce je obviňovat z xenofobie nebo rasismu. Jim totiž na rozdíl od nějakých úředníků na těchto dětech opravdu záleží a nikomu zde nikdy nešlo o „teplé místečko“. Práce s handicapovanými dětmi je někdy velmi náročná a vyžaduje nejen odbornou znalost, ale také spoustu trpělivosti, specifický přístup a empatii. Tyto vlastnosti nelze jen tak získat studiem na pedagogické fakultě. Proti speciálnímu školství začaly bohužel vystupovat i různé organizace a bojovníci za lidská práva. Odvolávají se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který v roce 2007 rozhodl, že v ČR dochází k diskriminaci romských žáků. Integraci romských dětí do společnosti jsem vždy fandil, nicméně tato snaha se obejde i bez rušení speciálních škol. V opačném případě by zde došlo k diskriminaci a porušování lidských práv dětí s handicapem. Těmto rádoby humanistům bohužel naprosto chybí jakákoliv znalost v oboru. Proto ti, kdož této problematice nerozumí, by měli zmlknout a spíš se snažit hledat řešení jiných, daleko závažnějších problémů a sociálně patologických jevů ve společnosti.
Nikoho z úředníků nezajímá názor jak dětí samotných, tak ani jejich rodičů. Osobně jsem se zatím mezi nimi nesetkal s jediným kladným ohlasem na slibované zrušení speciálních škol. Naopak se zvedla veliká vlna paniky a nevole proti plánovaným změnám. Sám bych jako rodič chtěl pro své dítě to nejlepší a po kladných zkušenostech s vysokou úrovní speciálního školství bych na doporučení odborníků v případě, že by jeho vzdělávací potřeby nemohly být v běžné škole uspokojeny, neváhal dítě do takovéto školy zařadit. Autoři konceptu inkluzivního vzdělávání naivně slibují na základních školách změny v přístupu ke každému žákovi, podporu rozvoje dětí a zlepšení atmosféry ve školách. Dnes jsou znát čím dál větší rozdíly mezi dětmi z rodin bohatých a sociálně slabších. Nůžky mezi jednotlivými skupinami se s prohlubující se krizí čím dál více rozevírají. Kdo dnes nestíhá, stává se outsiderem. Dětský kolektiv dokáže být velice krutý a individualita se v něm nikdy netrpěla. Agentura slibuje individuální nastavování obsahu vzdělávání. Pakliže by měly ve třídě některé děti jiný vzdělávací obsah než ty ostatní, zajisté by se opět staly jen terčem posměchu a šikany.
Náš současný školský zákon již dávno umožňuje integraci dětí s handicapem do běžných základních škol. Každému dítěti, které projeví zájem se vzdělávat v běžném vzdělávacím proudu, sám osobně fandím. Je ovšem mnoho případů, kdy dítě nároky běžné školy nezvládlo a zařazení do základní školy praktické bylo pak pro něj úlevou. Sám znám několik dětí, které byly přeřazeny do speciální školy až po několikaleté neúspěšné integraci na běžné škole, kde utrpěly četné psychické újmy. Nejenže byly vystavovány obrovskému tlaku a stresům, ale nezřídka sloužily intaktním dětem za otloukánky a fackovací panáky. Teď se tyto děti i jejich rodiče oprávněně obávají, že se jejich „noční můry“ vrátí zpět. Speciální školy nenavštěvují jen romské či problémové děti, jak se spousta lidí domnívá. Tyto školy jsou plně a profesionálně vybaveny i pro děti s kombinovanými vadami nebo autismem, navštěvují je také žáci se středním až hlubokým stupněm mentální retardace. Je zde respektována individualita každého dítěte a žáci zde mají možnost navštěvovat i řadů kroužků a mimoškolních aktivit. Nechci ani domyslet, jaké škody budou na těchto dětech napáchány násilnými integracemi řízenými nějakými úředníky z agentury. Proto doufám, že se zde ještě najdou i rozumní lidé, jimž nebude lhostejný osud znevýhodněných dětí a zastaví hysterickou kampaň proti speciálnímu školství a speciálním pedagogům a spolu s nimi a s rodiči se vynasnaží hledat společné řešení pro zkvalitnění života těchto dětí. Doufám, že moudře rozhodnou speciální školy nerušit a ponechat je jako jednu z alternativ vzdělávání.
0 komentářů:
Přidat komentář