středa, 24. srpna 2011

Příběh Nicholase Wintona

Tento článek byl napsán pro časopis pro děti a mládež Kereka:

Nedávno měl v Praze premiéru nový český dokumentární film režiséra Matěje Mináče s názvem Nickyho rodina. Snímek přibližuje osud velké skupiny dětí, které byly zachráněny z nacisty okupovaného Československa před hrůzami druhé světové války a před jistou smrtí. Jednalo se totiž především o židovské děti a muž, jemuž vděčí za záchranu svých životů, se jmenuje Sir Nicholas George Winton. V českém filmu se postava pana Wintona již jednou objevila, a sice před třinácti lety ve snímku Všichni moji blízcí od téhož režiséra. Na tohle téma pan režisér Mináč natočil ještě také dokumentární film s názvem Síla lidskosti - Nicholas Winton.

Pan Winton se narodil v rodině židovských obchodníků ve Velké Británii 19. května 1909. Rodina se do Anglie přistěhovala z Německa, kde stále více vzrůstaly antisemitské nálady vůči Židům. Ve Velké Británii rodina do tamní židovské komunity vzhledem ke chladnému vztahu k židovskému náboženství zcela nezapadla, dokonce byli později z židovské obce vyloučeni, neboť malého Nicholase nechali pokřtít. Přesto na svůj židovský původ byli hrdí a neskrývali jej.

V třicátých letech si Nicholas Winton začal uvědomovat nebezpečí, jaké představovala sílící moc fašismu, a vytušil, jak krutý osud hrozí v Československu okupovaném nacisty především Židům. Proto neváhal a se svým přítelem Martinem Blakem vycestoval do Prahy, aby zde zahájil velkou akci na záchranu dětí z židovských rodin. Pro děti zajistil speciální transporty, které je měly přepravit z pražského Wilsonova nádraží až do bezpečí ve Velké Británii, kde měly posléze být předány k adopci do britských rodin. Každému dítěti musel zajistit potřebné dokumenty pro pobyt v Anglii, složit za něj kauci a sehnat mu náhradní rodinu. Tyto dětské vlaky vyjížděly až do propuknutí druhé světové války. Přestože bylo pro děti těžké zde opustit své rodiče, podařilo se jim uniknout jisté smrti, neboť žádné ze zachráněných dětí se již po válce se svými pravými rodiči nesetkalo. Všichni příbuzní dětí zahynuli v nacistických koncentračních táborech.

Sir Nicholas Winton je zajímavá a vzácná osobnost nejen díky šlechetnosti svých činů. Jedná se také o mimořádně skromného člověka, který před nacistickým holocaustem dokázal zachránit celkem 669 lidských životů, a přesto o této události později nikomu neřekl a po dlouhá léta vše tajil. Považoval to za naprosto běžnou záležitost, kterou by podle něj udělal pro lidi každý a necítil potřebu se o tom komukoliv zmiňovat. Nevěděla to ani jeho manželka, ovšem byla to právě ona, kdo v roce 1988 objevil dokumenty o záchranných akcích a tak se o tomto činu mohl svět dozvědět. Později pan Winton prohlásil: „Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl“.

Sám autor snímku se poprvé s tímto příběhem setkal při pátrání po osudech svých předků za druhé světové války, kdy čistě náhodou v knihovně Židovského muzea v Praze objevil knížku Věry Gissingové Perličky dětství. Ta v ní popisovala svou cestu do náhradní rodiny v Británii, kterou zorganizoval jistý Brit Winton. Tak začal pátrat po tomto pozoruhodném muži dál a jeho postavu umístil do scénáře svého filmu Všichni moji blízcí. Později se s ním poznal osobně a natočil o něm hodinový dokument Nicholas Winton - Síla lidskosti, který získal cenu Emmy a řadu dalších prestižních ocenění.

Světová premiéra filmu Nickyho rodiny se konala v hlavním sále pražského Kongresového centra a kromě „Wintonových dětí“ s rodinami se jí zúčastnili také různí politici, umělci a žáci středních škol. Z Londýna do Prahy přiletěl na premiéru filmu i sám skromný hrdina Nicholas Winton.

Myslím si, že v dnešní době je mladá generace o jedné z nejhrůznějších událostí lidských dějin, jakou představuje holocaust, opravdu nedostatečně informována. Najdou se bohužel i takoví lidé, co o historické skutečnosti pronásledování, mučení a vyvražďování Židů, Romů a dalších skupin nenáviděných nacisty dnes pochybují nebo hrůzy holocaustu dokonce oslavují. Už jsme to dopracovali do takové fáze, kdy je zcela v pořádku na demonstracích provolávat rasistická hesla, kdy orgány činné v trestním řízení drží ochrannou ruku nad zastánci zvrácené fašistické ideologie, zatímco lidská práva odpůrců rasismu a extrémismu jsou pošlapávána pod kopyty policejních koní a ubíjena ranami teleskopických obušků. Jak jednou prohlásil nedávno zesnulý spisovatel Arnošt Lustig: "Fašismus začíná slovy na demonstracích a končí vraždou". Je proto velice důležité předcházet projevům rasismu a antisemitismu alespoň připomínáním historie prostřednictvím takových snímků, jako je film Nickyho rodina režiséra Matěje Mináče. A proto jsem rád, že tento film vznikl a je u nás promítán především mládeži.

Jeden citát z talmudu, knihy židovských moudrostí, praví: "Zachráníš-li jeden lidský život, jako bys zachránil celé lidstvo!". Sir Nicholas Winton tohle přísloví naplňuje, neboť díky dalším generacím se „Nickyho rodina“ zachráněných dětí mnohonásobně rozrostla. Je jedním z nejskromnějších a zároveň největších hrdinů všech dob. Bývalý prezident Václav Havel vyznamenal pana Wintona řádem T. G. Masaryka. Byl také Anglickou královnou povýšen do šlechtického stavu. Zajímavou aktivitou českých studentů bylo sepsání petice za udělení Siru Wintonovi Nobelovy ceny za mír. Myslím si, že si ji rozhodně zaslouží. Nejvyšším oceněním pana Wintona je podle mého názoru pevné zdraví, kterému se těší, neboť letos se dožívá neuvěřitelných 102 let. A proto bych moc rád popřál panu Wintonovi tradičním hebrejským přáním „Ad mea veesrim šana - do sto dvaceti let!“.

0 komentářů:

Přidat komentář